Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux.
Vrtule byla dvoulistá, kovová, stavitelná na zemi. Prostor osádky byl oproti předchůdci R-5 plně krytý. Polikarpov R-Z měl i menší podvozková kola opatřená kryty převzatými od typu R-5SSS.
Asi každý návštěvník Palby si při vyslovení jména Polikarpov představí většinou sovětský, divně vypadající stíhací letoun z konce 30. let minulého století, možná někoho napadne ještě „noční“ bombardér co uměl také práškovat zemědělské pole.