Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až dodatečně roku 1937 jako náhradník poté, co zemřel senátor Eduard Löhnert.
Ještě před 1914 se stal členem výboru Říšského svazu nemocenských pokladen pro samostatné živnostníky, později členem výborů Německého kulturního svazu (Deutscher Kulturverband) a Svazu Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen).