Velkovévodkyně Anastázie zdědila jeho soukromý majetek (vilu v Cannes), švagr, vévoda Johann Albrecht Meklenburský převzal regentství za jejího nezletilého syna Fridricha Františka.
Autor zemřel v roce 1913, takže toto dílo je volné také v zemích, jejichž právní řád chrání majetková autorská práva po dobu života autora a 100 let po jeho smrti.
Velkokníže Alexej Michajlovič (rusky Алексей Михайлович; 16.jul./ 28. prosince 1875greg., Tiflis – 18. únorajul./ 2. března 1895greg.) byl šestým synem a nejmladším potomkem Michaila Nikolajeviče a vnukem Mikuláše I.
Alexandrina Meklenbursko-Zvěřínská (dánsky Alexandrine af Mecklenburg-Schwerin, německy Alexandrine Auguste Herzogin zu Mecklenburg; 24. prosince 1879, Schwerin – 28. prosince 1952, Hellerup u Kodaně) byla rodem meklenburská vévodkyně a…
Brož patřila Anastazii Michajlovně a ta ji předala své dceři Alexandrině a ta ji přenesla na dánský královský dvůr. B rož nabídla synovi Knutovi a pak jej nosila jeho dcera, princezna Alžběta.
Sophia Alekseyevna (Russian: Со́фья Алексе́евна, IPA: [ˈsofʲjə ɐlʲɪˈksʲejɪvnə]; 27 September [O.S. 17 September] 1657 – 14 July [O.S. 3 July] 1704 [1 ]) was a Russian princess who ruled as regent of Russia from 1682 to 1689.
Sie entwickelte besondere Aktivität in der Außenpolitik, wie die Verträge mit Schweden 1684, Polen 1686 („Ewiger Friede“) und China 1689 (Vertrag von Nertschinsk) zeigten.